Jak Tomáš Baťa vybudoval obuvnické impérium

Mezi nevýraznější symboly Československa patřila ve 20. a 30. letech 20. století zlínská firma Baťa, která udělala z nově vzniklé republiky obuvnickou velmoc. Vždyť obuv tvořila po určitou dobu dokonce polovinu vývozu celého státu. Podobně jako dnes některé známé sportovní a módní firmy založila firma Baťa pobočky a obchody po celém světě, dokonce i v latinskoamerických zemích. Bylo to dáno dokonalým systémem výroby a obchodními praktikami, které dokázaly zlikvidovat konkurenci.

Tomáš Baťa začínal s několika zaměstnanci a s obětavou pomocí svých sourozenců. S velikým úsilím dokázal odvrátit zánik, který firmě hrozil. Materiál pro výrobu a zboží k prodeji nosil dlouhé kilometry na zádech, což mu v pozdějších letech způsobilo závažné zdravotní problémy. Díky tomu, že v počátcích firmy osobně prováděl nákup surovin a prodej výrobků a byl u všech částí výroby, získával nejenom celou řadu zkušeností, ale uměl také zefektivnit a usnadnit chod celé firmy. Z toho později vznikla praxe, že budoucí řídící pracovníci museli v jeho závodech poznat práci na dělnických postech. Dělníkům nastavoval platy podle výkonu a za nedodržování norem jim hrozily srážky ze mzdy. Baťa velmi rychle zaváděl nové technologie a postupy, které vyhledával v zahraničí. Dokonce jeden rok získával zkušenosti ve Spojených státech. Zde se mu velkou inspirací stala pásová výroba automobilů, kterou ve svých továrnách využíval americký podnikatel Henry Ford.

Díky neustálému zefektivňování výroby a budování sítě prodejen Baťa postupně ničil tradiční ševcovskou výrobu, která nedokázala cenově a často i kvalitou konkurovat. Protože malý Zlín přestával potřebám jeho firmy postačovat, začal ve městě budovat infrastrukturu a domy pro dělníky. Později toto zajišťovala vlastní stavební firma. Velkým stimulem pro rozvoj podniku se stala první světová válka, kdy se ve Zlíně vyráběla až polovina bot celé rakousko-uherské armády. Baťa tento úspěch využil k tomu, že si založil vlastní výrobu surovin, například gumy nebo kůží. Aby rychle a za rozumné ceny zásobil zaměstnance, kupoval zemědělské statky a výrobny potravin. Tímto způsobem ještě více zefektivnil výrobu a ušetřil řadu nákladů.

Rychlý konec války však vyvolal velký výpadek v odběru zboží, který mohl skončit dokonce i bankrotem firmy. Tento problém Baťa vyřešil tím, že snížil platy o 40% a ceny zboží o 50%. To vedlo k obrovskému navýšení prodeje a k další likvidaci konkurence. Protože firma obsadila domácí trh, začala rychle expandovat do zahraničí, kde se prosazovala nižšími cenami. Velkou část zisků z tohoto úspěchu Baťa investoval do dalšího rozvoje Zlína a vzdělávání svých zaměstnanců. Jednotlivé dělníky platově odměňoval nejenom na základě aktuálního finančního úspěchu celé firmy, ale také podle výkonu daného pracoviště, na kterém působili. Od řídících pracovníků Baťa požadoval samostatné a zodpovědné řešení problémů. S růstem zahraničního vývozu stoupaly ve firmě také požadavky na jazykovou vybavenost zaměstnanců. Zajímavé je, že Baťa využíval při řízení podniku některé socialistické prvky, například dlouhodobé plánování, které se muselo plnit.

Velká hospodářská krize přinesla firmě nové problémy. I když vyráběla velmi konkurenceschopné zboží, vysoká cla, která zavedly země na ochranu svého hospodářství, ohrožovala vývoz obuvi do ciziny. Tento problém Baťa vyřešil geniálním způsobem. Začal rychle zakládat zahraniční výrobní podniky, do kterých dosadil na řídící posty zkušené československé pracovníky a zavedl zde podobný systém, který byl úspěšný ve Zlíně. Na vývoz technologií, pracovních postupů a kvalifikované pracovní síly cla neexistovala a firma Baťa si tímto způsobem zachovala prodejní úspěchy v zahraničí. Je skoro zázrak, že v roce 1932, kdy krize vrcholila, měla firma obchodní pobočky ve více než 60 zemích světa.

Tomáš Baťa, zakladatel jedné z největších obuvnických firem světa, zemřel dne 12. července 1932. Osudnou se mu stala jeho zarputilost, když se chtěl za každou cenu zúčastnit otevření nové pobočky ve Švýcarsku. I přes hustou mlhu nad letištěm, která pro tehdejší letadla představovala vážné nebezpečí, poručil svému pilotovi, aby odstartoval. Pilot nad letištěm ztratil orientaci a po krátkém letu havaroval. Ze světa odešla osobnost, která se výrazným způsobem zapsala do dějin podnikání a stala se inspirací pro mnoho následovníků.

Autor: Mgr. Petr Onderka